Čertův švagr
Petr byl chlapec na ženění, když mu máma umřela. Říkává se, když si chce Pánbůh hodného blázna udělat, že vezme starému muži ženu. To přísloví se dokázalo na Petrovu otci; zbláznil se a vzal si místo růžence mladou ženu. Ta mu život sladila, takže za rok samou dobrotou umřel. Co byla macecha v domě, neměl Petr utěšené chvíle; ale do služby nechtěl, protože si myslil, aby mu tatík přece něco odkázal, když mu až do smrti věrně sloužiti bude.
Ale ubohý chlapec se zmejlil! Macecha si tatíka dobře obcházet znala, a když starý oči zavřel, shledalo se, že nedostal Petr kromě několika hadrů ani co by za nehet vlezlo. I ten podíl po nebožce matce mu macecha upřela. Když se to Petr dověděl, zmocnila se ho zlost a lítost a s chutí byl by macechu zabil. Ale po chvíli si to rozmyslil, vylezl na podnebí, sebral své šaty a složil je...
Dobrodružství kouzelného tabletu
Kdysi dávno, v malebné vesničce uprostřed české krajiny, žil chlapec jménem Vojta, jenž byl velmi zvídavý a miloval všechny nové vynálezy. Jednoho dne, při procházce u starého zámku, narazil na podivný lesklý předmět, který zářil jako hvězda na noční obloze. Byl to starý kouzelný tablet, ukrytý mezi kořeny velikého dubu.Vojta si tablet zvedl a hned ho začal prozkoumávat. Jakmile ho zapnul, ozval se jemný hlas, který mu řekl: „Jsem kouzelný tablet, který umí spojit minulost s přítomností. Pokud chceš, mohu tě vzít na dobrodružství do starých časů, i do budoucnosti.“Chlapec neváhal a s nadšením stiskl tlačítko. Náhle se ocitl v dávných Čechách, kde vládli rytíři a loupeživí šlechtici. Přitom ale na svém tabletu uviděl i vzkazy od svých kamarádů v dnešní době, kteří mu psali, aby se dobře bál a nezapomněl na své domovy.Vojta si uvědomil, že tento kouzelný tablet je bránou ke všem dobám, a tak se rozhodl, že...
Čert a Káča
V jedné vesnici byla stará děvečka jménem Káča. Měla chaloupku, zahradu a k tomu ještě pár zlatých peněz, ale kdyby byla celá ve zlatě seděla, nebyl by si jí ani ten nejchudší chasník vzal, protože byla jako čert zlá a hubatá. Měla starou matku a leckdy posluhu potřebovala, ale kdyby byl mohl někoho krejcar spasit a ona dukáty platila, nebyl by jí toho nejmenšího udělal, protože se hned pro každé slovo soudila a vadila, až to bylo na deset honů slyšet. K tomu všemu nebyla hezká, a tak zůstávala na ocet, až jí bylo již pomalu čtyřicet let. Jak to z většího dílu ve vesnicích bývá, že je každou neděli odpoledne muzika, bylo to i tu; jak se ozvaly u rychtářů aneb v hospodě dudy, hned byla plná sednice hochů, v síni a po náspi stály děvčata a u oken děti. Ale nejprvnější mezi všemi byla Káča; hoši na děvčata...
