Moji noví společníci
Opeření.
O mé papouščí spolubydlící Anče jsem psal naposledy 6. prosince 2021 v článku Desetiletá babička. Žila se mnou i dál a s postupujícím časem na ní bylo stále víc vidět stárnutí. Opustila ji čilost, málo se hýbala a čím dál častěji v kleci polehávala. Později už z klece ani nevylézala. Byla to obdoba dožívání starého člověka. Bral jsem ji tedy na ruku a chodil s ní po místnosti aby aspoň tak měla změnu. Když jsem se 1. prosince večer vrátil z výletu, jednal jsem tiše a šetrně abych ji nevzbudil. Následující ráno jsem k ní šel a nalezl jsem ji v kleci mrtvou. Dožila se tedy jedenácti let, v porovnání s člověkem je to 77 lidských let. Tedy normální věk.
Při vánoční návštěvě u mladých byla jako obvykle rozdána fůra dárků a pak se ozval synovec: "Tady je překvapení pro Jirku". V ruce držel klec s párem zebřiček. Byl to krásně...
Poslední příspěvek
S velkou lítostí vám musím oznámit, že babička dnes dopoledne zemřela. Její stav se dlouhodobě nelepšil a ke stávajícím problémům se přidružily nové, se kterými jí bohužel ani moderní medicína nedokázala pomoci. Jménem celé rodiny vám děkuji za to, jakou jste jí svým přátelstvím a trvalým zájmem o ni a o její zdraví dělali radost. Blog zde necháváme jako památku na babičku pro ty z nás, co se sem i tak budou rádi vracet, aby si pročetli staré příspěvky a zavzpomínali.
A aby poslední slova, která zde zazní, nebyla moje, ale babiččina, dovolte mi sdílet, co mi před několika lety napsala do knihy "Babičko, vyprávěj", jako poslední vzkaz pro nás všechny:
