O Pánubohu - 5
Jedenkráte šli zase skrze jednu vesnici, a tu slyšeli z jedné chalupy veselý zpěv a píšťalu; i ptali se mimojdoucího vesničana, co se tam slaví, a on jim pověděl, že veselka chalupníkové dcery. Řekl tedy Ježíš Petrovi: „Pojď, Petře, vejdeme k mladým manželům, popřejeme jim štěstí a dáme dárek do hospodářství; avšak pamatuj, Petře, kromě chleba a soli ničehož nepřijmeme, poněvadž to jsou lidé chudí.“
Vešli tedy do stavení; hospodář je velmi upřímně přivítal, podal jim chléb a sůl a hned museli mezi svatebčany zasednout. Jakkoli však Ježíše nutili k jídlu, nepožil ničeho více mimo chléb. Petr, ač by rád byl koláče jedl, také se děkoval, připomínaje si mistrův zákaz. Než ale čím více se na ně díval, tím větší měl laskominy.
Když se mistr na chvilku ze sednice odstranil a hospodář opět Petra pobízel, aby si jen koláč vzal a na svého soudruha nedbal, když nechce jíst, nemoha se již přemoci,...
Copy-Pasteová Sudička
Kdysi dávno, v malebné české vesničce, žila dívka jménem Anička, která měla srdce plné snů a mysl otevřenou všem novinkám světa digitálního. Její rodiče byli chudí, ale její představivost byla bohatá a plná kouzelného fantazírování. Jednoho dne, když seděla na okně a sledovala oblohu plnou obrazovek a letících droneů, přišly k ní tři sudičky – Stará Sudička, Stříbrná Sudička a Zelená Sudička.Tyto tři sudičky nebyly obyčejné. Měly schopnost ovládat osudy lidí skrze moderní technologie. Staré sudičky byly moudré a znalé tradičních kouzel, Stříbrná Sudička ovládala internet a smartphone, zatímco Zelená Sudička se starala o přírodu a ekologii v digitálním věku. Když přišly k Aničce, usadily se na jejím stole, kde ležel starý počítač, a začaly s ní rozhovor."Dívko milá," řekla Staré sudička moudře, "každé tvé přání a osud je jako řetězec kódů, jež je třeba správně interpretovat a naprogramovat. My ti můžeme pomoci, ale musíš poslouchat a věřit.""Já bych si...
O Pánubohu - 4
Jedenkráte šel Petr velmi zamyšlen vedle mistra svého, až tu najednou povídá: „Pane, musí to přece krásná věc být, být Pánembohem; kéž bych jen půl dne byl Pánembohem, pak bych zase rád byl Petrem.“
Ježíš se usmál a povídá: „Staň se ti dle vůle, od té chvíle až do večera jsi jako Pánbůh.“
Docházeli právě k jedné vesnici, z níž vyhánělo selské děvče stádo hus. Vyhnavši je na louku, pospíchala zase ke vsi.
„Hej děvče, což necháš ty husy samotny a nebudeš je pást?“ ptá se Petr děvčete.
„I copak si myslíte, že by já dnes husy pásla – vždyť je hu nás poscení,“ odseklo děvče.
„A kdože je bude pást?“ ptá se Petr dále.
„Dnes je musí Pánbůh pást,“ odpovědělo děvče a pospíchalo k vesnici.
„Nuž Petře, musíš pást,“ řekl Ježíš Petrovi s usmíváním. Petr se zdráhal, vymlouval se, že to byl jen žert, ale Ježíš nedbal na jeho vymlouvání, chtěj neb nechtěj musil pást, a...
Cloudová Matka Draků
V dávných časech, když se ještě obloha vznášela nad českou zemí bez stínek z moderních věží, žila byla jedna stará a moudrá matka draků jménem Cloudová Matka. Byla to drákyně s šupinami, jež se třpytily jako digitální obraz na nejjasnější obrazovce, a v jejím srdci doutnal oheň, který hřál všechny její draky a lidé kolem ní.V té době se lidé ještě nezajímal tolik o sítě a internet. Místo toho se setkávali u studní a na loukách, povídali si příběhy a zpívali staré písně. Ale Cloudová Matka viděla, jak se svět mění, a věděla, že i draci musí najít cestu v novém věku plném kouzel zvaných technologie.Jednoho dne přiletěl k její obloze malý chlapec jménem Jenda, jež měl u sebe svítící zařízení zvané mobil. Na něm měl obrázky, slova a dokonce i své sny. Když ho Cloudová Matka spatřila, zeptala se ho: "Jak se tvůj svět mění, maličký? Co je to...
O Pánubohu - 3
Šli okolo hospody, kde tesaři muziku měli.
„Pane,“ řekl Petr, který velmi rád tancoval, „pojďme tam.“ Pán Ježíš mu to vymlouval, řka, že jsou tam opilí a opilému že se i Pánbůh z cesty vyhýbá. Petr ale nedal pokoje, až mu Ježíš dovolil, aby šel. „Ale jen na chvilku,“ pravil, „a já tě zde čekati budu.“ Sedl si na dřevo, které tam tesaři byli osekali.
Chvilku se díval Petr na tanec, poslouchal křik a vřavu, ale potom se mu vrazila muzika do nohou, a on dlouho se nerozmejšleje, vyhlídnul si hezké jedno děvče a chutě se pustil do tance. Tu holku si přivedl ale jeden mladý tesař, a když viděl, že mu ji bere jiný k tanci, mrzel se, ale vida, že to cizinec, nechtěl mu pro jednou domlouvati. Než Petrovi se tancování zalíbilo, a tesař nemohl se holky dopídit. To mu krev pobouřilo, žluč mu překypěla, slovo dalo slovo, a než...