O pyšné noční košilce
"Považte, děti, co se pejskovi jednou stalo!
Hopsal, skákal, hrál si s kočičkou na louce, váleli sudy, dělali kotrmelce a všelijaké jiné komedie a přitom si někde vrazil do pacičky ostrý střep. Byl to malý střep, ale hodně to bolelo a nemohl na tu nožičku dobře došlápnout.
„Je to ale nerozum a neopatrnost,“ hubovala kočička, „nechat takhle někde válet střepy. To by lidé neměli nikdy dělat! Střepy se mají vždycky pěkně uklidit. Pak na to někdo šlápne, třeba některé zvířátko, nebo třeba i děti, když jsou bosy, a rozříznou si nožičku a pak to bolí a teče jim z toho krev. Pojď, pejsku, můj chudáčku, moje nynyny, ty můj pišulko a pišulánku, můj pišiši a pišišišínku, ty můj broučku zlatý, pojď, ty moje ubohá pišišindo, já tě vezmu domů a zavážu ti tlapičku, aby tě ta bolístka tak nebolela!“
Doma kočička pejskovi tlapičku pofoukala a vymyla a zavázala, aby ho ta bolístka tak...
Heslo pro Otevření Nebe
Za dávných času, v krajích širokých a hlubokých, žilo malé děvčátko jménem Eliška. Byla to dívka zvědavá, co ráda zkoumala, jak se věci pohybují a jak spolu vše souvisí. Její zvídavost ji vedla k tajemnému hradu, který stával u krajiny, a kde se říkalo, že se skrývá brána do nebes, jenž může být probuzeno jediným správným heslem.Jednoho dne, když slunce zapadlo a obloha se začala temnit, zaslechla Eliška šeptání větru a zvuk staré písně, jež se zdála být něčím víc než jen šumem. V tu chvíli se před ní objevil tajemný starý moudrý muž, který se představil jako strážce Nebeské brány."Dívko," pravil, "když chceš odhalit tajemství nebes, musíš najít heslo, jež je skryté v síti vědění a v srdci tvojeho ducha. Pouze ten, kdo rozumí starým znakům a umí spojit síly technologií a moudrosti, může bránu otevřít."Eliška se zamyslela. "Ale jak poznám heslo, když je to skryté v sítích a...
O princezně se zlatou hvězdou na čele
Byl jeden král a královna a ta královna měla na čele zlatou hvězdu. Měli se sice manželé velmi rádi, ale bohužel, jich blaženost dlouho netrvala. Žalost královu není možné vypovědět ani vypsat, to ví jen ten, kdo ztratil, co miloval.
Dlouho nechtěl se král ani na dítě podívat, které bylo příčinou matčiny smrti, konečně zvítězila ale láska otcovská a úsměv milostného dítěte přikouzlil jej poutem nerozlučným. Bylo ale dítě to věru tak hezounké, živý obraz krásné matky, že z něho člověk nerad oko spustil. Pro neobyčejnou sličnost nazváno jest děvčátko Lada.
Několik let uběhlo od té doby, co královna zemřela, a dvořenínové nutili krále, aby se oženil, že by se stal pokojnějším a veselejším. Odpověděl jim král takto: „Když královna na úmrtním loži se mnou se loučila, prosila mne, kdybych se musel ženit, abych si jinou nebral, než která jí bude docela podobna. Já se na to zapřisáhl a vzal bohy za...
O pejskovi a kočičce, jak psali psaní děvčatům do Nymburka
Bylo to zrovna tak někdy v lednu, leželi pejsek s kočičkou každý ve své postýlce a povídali si o zimě. „Nějak se mně ani nechce z té teplé postele ven,“ povídá pejsek, „já mám zimu rád, zvlášť když je takhle dost sněhu, ale nesmí být ta zima tuze moc veliká. Já nevím, jestli se ti to také někdy stane, ale když mně vleze sníh mezi prsty a já ho mám potom plné tlapičky, to je tuze nepříjemné. To ti tak tuze zebe –“
„To já znám,“ řekla kočička, „to je tuze nepříjemné. Ale teďka mám nožičky tak pěkně zahřáté, horké, divže se mně z nich nekouří. Ono je v posteli tak pěkně, když je zima, že se mně ani vstávat nechce.“
„Víš co,“ řekl pejsek, „zůstaneme celý den v posteli a budeme si hrát posteli.“
„To nejde,“ povídala kočka. „Nejsme přece nemocní, abychom byli celý den v posteli! A krom toho jsme dostali...
Jak to bylo na Vánoce
„Heč,“ povídala kočička pejskovi, „já něco vím.“ – „A copak?“ divil se pejsek. „Heč,“ povídá kočička, „já vím, že pan Čapek má napsat na Vánoce nějaké povídání pro ty malé děti, zase něco o nás, o kočičce a pejskovi.“ – „Hehe,“ těšil se pejsek, „ale jen aby to tam o mne pěkně napsal!“ – „Ba ne,“ řekla kočička, „on nemůže na nic připadnout, sedí u toho stolu, pořád přemýšlí, a pořád neví, co by napsal. Sedí a sedí, a pořád nic.“ – „To je chyba,“ prohlásil pejsek, „pak ho třeba nic správného nenapadne a napíše o nás nějaké hlouposti.“ – „No, právě,“ povídala kočička, „taky mám z toho trochu strach. Měli bychom mu něco poradit. Mně ani není tak o toho pana Čapka, ale o ty děti, co jim to budou číst.“
„To je pravda,“ řekl pejsek, „jakpak by ty dětičky k tomu přišly, aby měly o Vánocích o nás nějaké...
Jak pejsek s kočičkou slavili 28. říjen
Kočička a pejsek seděli spolu ve svém domečku a povídali si. „Poslouchej, kočičko,“ řekl pejsek, „už bude brzo 28. října, a my nemáme žádný prapor. A letos prý to bude nějaké obzvlášť slavné. Byla by to ostuda, kdyby na každém domě byl prapor a u nás nic.“ „Copak o to,“ povídá kočička, „prapory, to se mně líbí.“ „No ba,“ řekl pejsek, „ono to krásně vypadá, když se prapory ve větru třepetají; když se tak člověk koukne na ně odzdola, vypadá to, jako kdyby jich bylo plné nebe.“ „A copak teprve shora, to bys, panečku, koukal,“ vykládala mu kočička; „není nad to, projít se takhle po střeše, když jsou prapory. Je to procházka zdravá a zábavná. Ze střechy to vypadá, jako kdyby byla zas praporů plná země.“ „To každý nemůže, procházet se tak po střeše jako ty,“ odpověděl kočičce pejsek; „já, například, bych se bál vlézt na střechu, protože bych spad...
Hashtagová Královna
Kdysi dávno, v čase, kdy ještě svět nebyl tak zahlcený obrazovkami a sítěmi, žila ve vesnici malá dívka jménem Anička. Anička měla ráda staré pohádky a často poslouchala příběhy svých babiček, jak se svět mění a jak je důležité víru v dobro držet v srdci.Jednoho dne, když prozkoumávala les za vesnicí, narazila na starý zrezivělý oltář s podivným symbolem, který zářil v bělostném světle. V tu chvíli se zhluboka nadechla a pocítila, jak ji obklopila zářivá síla. Náhle se před ní zjevil tajemný obraz – to byla Hashtagová Královna, paní internetových sítí, která vládla nejen světu digitálnímu, ale i srdcím lidí.Královna se usmála a promluvila: „Dívko, jsi odvážná, že jsi sem přišla. Víš, že i v digitálním věku je důležité zachovat si čisté srdce a víru v dobro? Mám pro tebe úkol – najdi a přines mi nejhodnotnější hashtag, který spojí všechny srdce a pomůže nám rozesílat lásku, radost a...