Kouzelný Notebook od Měsíční Babky
Za dávných časů, kdy lidé ještě neslyšeli o drátech a strojích kouzelných, bydlila v kraji zázračném stará měsíční babička, jež měla domov svůj pod dlouhým poutkem měsíčního svitu. Babička ta byla velice moudrá a znala tajemství starých i nových kouzel. Ať už kreslila na papír, nebo psala do čarovného notebooku, uměla své dary rozdávat a lidem rozjařovat dny jejich tmavé.Jednoho dne, přišla do vesničky mladá dívka jménem Anička, která byla zvídavá a chtěla poznat všechna tajemství světa. Babička ji přivítala mile a povídá: „Pojď blíž, Aničko, mám pro tebe zvláštní dar.“ A ukázala jí kouzelný notebook, ozdobený hvězdami a měsíčním svitem, který zářil ve tmě jako pravé cosi z pohádky.„Tento notebook je plný kouzel a moudrostí,“ řekla babička. „V jeho tajných stránkách najdeš nejen písmenka, ale i obrazy, písně a dokonce i řeč, kterou porozumí všem v světě. Ale pozor – aby ses naučila s tímto darem zacházet, musíš nejprve...
Kouzelný Link v Emailovém Pralesu
Byl jednou jeden malý chlapec jménem Jakub, který žil v malé vesničce na okraji velkého Emailového Pralesa. Tento les nebyl obyčejný – byl plný tajemných sítí, záhadných emailů a kouzelných odkazů, jež vedly ke všem pokladům a záhadám světa digitálního. Každý den se Jakub vydával na dobrodružné prozkoumávání, hledaje kouzelné linky, jež mu měli pomoci najít pravdu a splnit jeho sny.Jednoho dne, když se procházel mezi stromy z datových paketů a květů plných ikon, narazil na zvláštní strom – starý, mohutný a pokrytý zářícími písmenky. Na jeho větvích visely šifrované zprávy a odkazy, které vypadaly jako kouzelné klíče do tajemných světů. U jeho kmene stála moudrá sova, která měla v očích třpytivé pixely a mluvila tiše: „Hleď, Jakube, v tomto Emailovém Pralesu je skrytý Kouzelný Link, jenž ti odhalí cestu ke splnění tvých největších přání. Ale buď opatrný, neboť ne každý odkaz je přátelský.“Jakub se rozhodl vydat za tím záhadným...
Sedmero krkavců
Matka pekla chléb a přislíbila svým sedmi synům, že udělá každému po bochníčku, budou-li tiší. Chlapci umlkli na chvíli jako pěny, ale bochníčky za tu chvíli upečeny býti nemohly, a chlapcům trpělivost brzy přešla. Začali matku zase hněvat, neustále za sukně ji tahat a křičet, kdy budou bochníčky hotovy. Dlouho to matka snášela, ale konečně ji trpělivost přešla; hněvivě na ně vzkřikla: „I bodejž jste se všickni zkrkavčili!“
Sotva ta nešťastná slova dopověděla, proměnili se její synáčkové v sedmero krkavců, pohlédli smutně na matku, zatřepali křídly, vznesli se do povětří, a než se uleknutá máti vzpamatovala, zmizeli jí z očí. Jak si vlasy z hlavy trhala, jak naříkala a bědovala, ale již bylo vše darmo, děti byly ty tam. A což teprv, když se otec vrátil a kadeřavý Jaroslávek jemu naproti nepřišel, ani žádný ze sedmi synů ho nepřivítal, což tu naříkal a div si nezoufal, když se o jejich nešťastném...
Knížecí Kód z Google Drive
Kdysi dávno, v malém království, žila byla dívka jménem Anička, jež byla nadmíru krásná a dobrosrdečná. Stejně jako v staré pohádce, měla však matku, jež jí těžce přisuzovala, a tak Anička musela pracovat na svém dvoře, zatímco její srdce toužilo po svobodě a velkých snech.Jednoho dne se v království roznesla zpráva, že král má na schůzce v zámku tajný kód, označovaný jako "Knížecí Kód". Tento kód byl uložen na cloudové platformě Google Drive, zabezpečen šifrou, jejíž tajemství znají pouze nejmocnější a nejmoudřejší. Kdo by tento kód rozluštil, získal odměnu a možnost stát se královským rádcem.Anička, která byla chytrá a zvídavá, si přála pomoci a zjistit, co se za tím vším skrývá. Přes svůj malý telefon a svůj starý počítač se vydala na cestu za tajemstvím. Na cestě potkala tři oříšky – první byl starý pán, který jí poradil: "Hledej v souborech, v kódech a v tajných heslech. Použij svou mysl...
Princ Bajaja
Mladý král se musel s manželkou svou rozloučit a odebrati se do boje. Nedlouho po jeho odjezdu porodila královna dvojčata, oba syny. Bylo radovánek po celé zemi, až nebylo možná, a hned se vypravili poslové, kteří radostnou zprávu králi donésti museli. Chlapci byli zdrávi a rostli jak buci; než ten, co byl o nějaké okamžení starší, měl se lépe k světu než druhý, a tak zůstali, i když trochu povyrostli. Starší byl vždy jen na dvoře, běhal, skákal a sápal se na koníka, jenž s ním byl stejného stáří. Druhý ale nejraději po měkkých kobercích hopkal, okolo matky se batolil a jinam nevyšel, leč s ní do zahrady; proto také máti prvnímu nepřála, a mladší zůstal jejím mazánkem. Bylo chlapcům sedm let, když se král z boje navrátil a s nevýslovnou radostí matku i děti k srdci přivinul.
„Který je přece starší z nich a který mladší?“ ptal se otec královny.
Ta...
Klávesnicová Víla
V dávných časech, když ještě svět nebyl zcela pohlcený mlhou technologií a lidé žili v klidu a harmonii s přírodou, žila jedna tajemná Víla, jež sídlila uprostřed velkého starého stromu, pod nímž se klikatila řeka a zpívala ptáčata. Ta Víla se jmenovala Klávesnicová Víla a byla jediná na celém světě, kdo znala kouzlo, jak splnit každé lidské přání prostřednictvím tajného klíče na svém starodávném počítači.Jednoho dne přišel do lesa mladičký chlapec jménem Matěj. Byl to odvážný a zvědavý hoch, který snil o tom, jak by rád získal víc než jen obyčejné dary — přál si mít moudrost a schopnost pomáhat lidem v jejich trápeních. A tak se vydal k podžidli starého stromu, doufajíc, že tam najde Vílu, jež mu může splnit jeho největší přání.Když Matěj dorazil ke starému stromu, spatřil na jeho větvi zářivou klávesnici z perleti a drahokamů. Víla, Klávesnicová Víla, se vynořila z kouřové mlhy a usmála se...
Pohádka o perníkové chaloupce
Byl jeden chudobný otec a měl dvě děti, Honzíčka a Marušku. On chodíval do lesa dřevo kálat (porážet) a nemohl na děti pozor dávat; proto když jim, malým dětem, matka umřela, oženil se, aby měly děti zase matku. Ale ta druhá matka nebyla hodná, neměla ráda ani otce, ani děti, a otec měl proč naříkat. Jednou se té maceše ty děti tak zprotivily, že muži poručila, aby je zavedl a více aby domů se nevracely; darmo se tomu muž zprotivoval děti svoje zavést, ale žena pokoj nedala, on se jí bál, a proto se smutným srdcem jednoho dne dětem řekl:
„Vezměte si džbánečky, půjdete dnes se mnou do lesa na jahody.“
Děti radostí skákaly, vzaly hned džbánečky a s otcem do lesa se ubíraly. Když přišli hluboko do lesa, zavedl je otec na velké mejtiště jahod, kde se vše jen červenalo, a řekl jim:
„No, milé moje děti, tuto sbírejte si jahody, a...