Doktor nařídil panu tajemníkovi nejméně týden ležet bez nejmenšího rozčilení. Paní Pučálkové radil s vážnou tváří, aby pan manžel měl naprostý klid:Ještě máme štěstí, milostpaní, že pan manžel je slaboučký, takže obklady na srdce hned působily, jinak to vypadalo na mrtvičku. Ale musíte to zaklepat, nebezpečí už dnes nehrozí. Jenom dětičky ať zbytečné nehlučí! – a pan doktor se poroučel.Děti bez napomenutí se snažily nezlobit. Bylo před Vánocemi, venku ležel sníh, a když ve středu odpoledne šly samy na procházku bez tatínka, přiběhly za chvíli div ne s pláčem, že je venku smutno.Maminko, prosím tě, – fňukal Vašek, – nám se venku stejská po tátovi, nech nás, my si budeme u Aminy jen tiše povídat a vůbec nebudeme překážet.Stulily se s Aminou do kouta a Vašek předčítal z nějaké knihy o Eskymácích. Paní Pučálková prala a každou chviličku odbíhala k nemocnému do pokoje.Ma‑min‑ko, – zbědovaným hlasem fňukal pan tajemník na...

Pan tajemník Pučálka pracoval v úřadě v oddělení pro lhůtové poukazy. Byl to úředník, abychom tak řekli, v úředních hodinách úzkostlivý. Špatný pohled představeného mu dovedl působiti větší bolest než vyžraný zub.V dobách, kdy měli doma Aminu, chodil pan Pučálka do kanceláře sice přesně, ale z kanceláře ještě přesněji, což dříve nebývalo. Dříve zůstával vždy nějakou tu půlhodinku déle; a když nic jiného, připravoval si korespondenci na druhý den. Nyní však ve dvě hodiny skoro uháněl domů.Tak si myslím, že Pučálka má doma nějaký malér, třeba žárlí na starou, že vždy letí domů jako střelený, – hádal sem tam nějaký kolega. A zatím nikdy nebylo v Pučálkovic rodině tolik přátelství a shody, jako právě v oné době. Pan tajemník spěchal domů kvůli Amině, vždyť ten pes je všechny vzrušoval svým záhadným původem. Z původního prohlášení, že Amina je bernardýn, nechtělo se mu ustupovat. Byl by se už konečně spokojil s...

Рo meči a po přeslici čítala rodina poštovního tajemníka Pučálky pět členů: pana Pučálku, paní poštovní tajemníkovou Pučálkovou, povoláním manželku, a děti Vaška, Růženku a Libora. Byla to rodina veskrze pořádná a tichá, což potvrzoval nesčetněkrát sám pan domácí, když tvrdil, že kvůli takové partaji, jakou jsou tihle Pučálkovi, by se nemusela rušit žádná ochrana nájemníků. Také paní domácí chválila zvláště děti Pučálků; už prý odmalička, kdy ještě neuměly pořádně říci táta‑máma, dovedly slušně pozdravit – rukulíbám. Ovšem mimo domácí lidi a mlékařku odnaproti o Pučálkových v ulici nikdo nevěděl. Teprve příchodem Aminy do rodiny začala se známost, ba možno říci sláva rodu Pučálků šířiti rychlostí velké vody. Pokud se přesných dat týče, víme, že Amina přišla k Pučálkům ve středu. Kterou středu, to již si ani sám pan tajemník nepamatuje, ale středa to rozhodně byla… poněvadž žena prala a já musel s dětmi na procházku – vypráví. Poslechněme dále zprávu pana poštovního...